Anatomie rybího těla

Ryby jsou živočichové na nižším stupni vývoje než třeba savci, o čemž svědčí stavba a složení jejich těla a způsob života ve vodě. Dýchají žábrami rozpuštěný kyslík ve vodě, tvar těla a způsob pohybu odpovídá životu ve vodě, ale i teplota rybího těla nebo rozmnožování jsou závislé na vodním prostředí.

Tělo ryb má v podstatě aerodynamický tvar. Je optimální, protože rybě usnadňuje pohyb ve vodě. Většina našich ryb má vřetenovitý, ze stran zploštělý tvar těla. Ryby žijící v silném proudu, jako pstruzi nebo parma, mají tělo válcovité s nízkým hřbetem a silnými ploutvemi. Naopak ryby ze stojatých vod mají vyšší hřbet a tělo je ze stran více zploštělé. Ale i u těchto ryb existují rozdíly; např. štika, která vyhledává raději klidné úseky vod, má doslova šípovitý tvar těla, jenž jí umožňuje bleskový výpad za kořistí.

Rybí tělo je členěno na tři hlavní části - hlavu, trup a ocas. Na hlavě, která sahá od přední části tlamy až k zadnímu okraji skřelových víček, jsou v přední části umístěny čichové jamky. Některé ryby mají vousky u úst. Na stranách hlavy jsou oči a nakonec skřelová víčka chránící žábry. Velikost tlamy je dána dravostí ryby. Dravci mají zpravidla velkou, široce rozevíratelnou tlamu popatřenou ostrými zuby. Největší tlamu má z našich ryb sumec. Naopak drobnou tlamu mají nedravé ryby, živící se drobnou potravou.

Trup sahá od okrajů skřelových víček po řitní otvor. Na něm potom rozeznáváme hřbet, boky a břicho. Zbytek těla od řitního otvoru po kořen ocasní ploutve tvoří ocas.

Část rybího těla: 1) nosní otvor, 2) skřele, 3) hřbet, 4) a 6) první a druhá hřbetní ploutev, 5) tvrdý paprsek, 7) ocasní ploutev, 8) prsní ploutev, 9) břišní ploutev, 10) řiť, 11) řitní ploutev, 12) postraní čára.

Ploutve

Orgánem pohybu jsou u ryb ploutve, a to jak párové, tak i nepárové. Mezi párové patří prsní a břišní, které mají význam při udržení směru na místě a při brždění ryb. Důležitější jsou však ploutve nepárové, především hřbetní a ocasní. Ocasní ploutev spolu s ocasem umožňuje pohyb vpřed. Hřbetní ploutev jednoduchá nebo dvojitá potom slouží jako hlavní kormidlo. Mezi nepárové ploutve patří ještě řitní ploutev, umístěná za řitním otvorem a tuková ploutvička, znak všech lososovitých ryb. Většina ryb má ploutve vyztužené měkkými a tvrdými paprsky.

Kůže

Kůže tvoří pokryv rybího těla, je základnou pro vývoj šupin a obsahuje též barevné buňky, které ovlivňují ochranné zbarvení ryb. Kůže má dvě hlavní vrstvy - pokožku a škáru. Pokožka je nejsvrchnější tenká vrstva kůže, je v přímém styku s vodním prostředím. V této průhledné vrstvičce jsou uloženy slizovité buňky pro dukující sliz, který chrání před poraněním a parazitárními škůdci. U některých ryb tyto buňky schází (pstruh obecný). Ryby žijící u dna (lín, úhoř) jich naopak mají velké množství. Spodní vrstvu kůže tvoří škára , ze které vyrůstají šupiny a obsahuje také barevné buňky.

Šupiny

Šupiny mají ochrannou funkci, umožňují určit i druh a stáří ryby. Každý rybí druh má konstantní počet podélných a příčných řad šupin. Stáří ryb se určuje podle přírůstkových proužků, což jsou tmavé kruhy na šupině. Podle tvaru rozdělujeme šupiny na několik typů: kruhovité, hřebenité, s jemnými zoubky na zadní straně, zvláštní skupinu tvoří kostěné destičkové šupiny a kostěné destičky jeseterů. Většina u nás žijících ryb má tělo pokryté šupinami, jen některé jako sumec, sumeček nebo hladká forma kapra nemají šupiny žádné. Dokonce i úhoř říční na pohled jakoby bez šupin má drobné šupiny vrostlé do kůže. Důležitou součástí škáry jsou barevné buňky, jež vyvolávají ochranné zbarvení ryb a pružně reagují na barevné změny prostředí.

Svalstvo

Kůže je spojena podkožním vazivem a svalovinou. Svalstvo zaujímá největší část z celkové hmotnosti rybího těla. Umožňuje příjem potravy, dýchání a pohyb ryb. Existují dva základní typy svaloviny - hladká a příčně pruhovaná. Základní rozdíl mezi nimi tkví v tom, že hladká svalovina je vůlí neovladatelná a vyskytuje se v orgánech dutiny tělní (žaludek, střeva), naopak příčně pruhovaná svalovina je vůlí ovladatelná a tvoří tzv. maso. Kombinaci obou dvou typů představuje svalovina srdeční .

Kostra

Hlavní oporou těla je velice lehká kostra , která současně chrání orgány hlavy a dutiny tělní před přímým poškozením. Tvoří ji lebka a páteř skládající se z drobných, na sebe navazujících obratlů. Prodloužením spodních obratlových výběžků vznikají volně zakončená žebra. Zvláštními kostěnými útvary jsou u některých druhů drobné rybí kůstky - kostice, které jsou volně roztroušeny ve svalovině trupu a ocasu. Zuby dravých ryb slouží k uchvácení, usmrcení a upravení polohy při polykání ulovené potravy, kterou jsou zpravidla rybky. Počet zubů a tvar jsou různé. Kaprovité a sekavcovité ryby nemají zuby, jejich funkci nahrazují požeráky, které vznikly přeměnou pátého žaberního oblouku. Jsou umístěny v zadní části žaberní dutiny a slouží ke zpracování hrubší potravy. I skřelová víčka chránící žábry mají kostěný základ.

Kostra kapra: 1) lebka, 2) srostlé první obratle tzv. Weberová ústrojí, 3) těla obratlů tvořící páteř, 4) podpůrné elementy (pterygiophohy) hřbetní ploutve, 5) ozubený třetí tvrdý paprsek hřbetní ploutve, 6-7) horní a dolní trnový výběžek obratlů, 8) žebra, 9) kosti břišních ploutví, 10) kosti prsních ploutví napojených na lebku, 11) žáberní víčko (opercuium)

Krev

Krev je rozváděna v rybím těle krevními cévami. Její koloběh zajišťuje poměrně malé srdce, které leží v samostatné dutině před prsní ploutví. Na rozdíl od savců má pouze jednu předsíň a jednu komoru. Počet tepů srdce závisí na stáří a druhu ryby, a zvláště na teplotě vody. Vlastní krev tvoří červené a bílé krvinky a krevní plazma. Červené krvinky, které dávají krvi typické zbarvení, předávají tkáním tolik potřebný kyslík. Bílé krvinky chrání organismus proti infekčním onemocněním. Jak červené, tak i bílé krvinky vznikají ve slezině uložené poblíž střevních kliček v tělní dutině. Slezina je současně místem rozpadu červených krvinek, a proto má temně rudé zbarvení.

Žábry

Hlavním dýchacím orgánem ryb jsou žábry. U některých druhů mohou dýchání napomáhat i další orgány (kůže). Vlastní žábry jsou v žabení dutině pod žaberními víčky. Krev přiváděná do žaber ze srdce se zde okysličuje. Žábry mají současně důležitou funkci vylučovací, když odstraňují nežádoucí i jedovaté splodiny látkové výměny. Slouží k zachycování a filtrování drobné potravy.

Trávicí soustava

Trávicí soustava je u ryb poměrně jednoduše utvářena. Zpracovává a přeměňuje potravu na látky využitelné pro rybí organismus. První článek zažívacího systému představuje tlama ; u dravých ryb široce rozevíratelná a opatřená množstvím různě velkých a rozmanitě utvářených zubů. Ty jsou u jednotlivých druhů ryb účelně rozmístěny a vhodně upravují polohu kořisti k polykání. U některých nedravých ryb přebírají tuto funkci požerákové zuby a patrová bulva umístěná před jícnem. Přijatá potrava je takto lisována a drcena před vstupem do hltanu . Z dutiny ústní se sousto dostává přes hltan do široce roztažitelného svalnatého jícnu. Na jícen u dravců navazuje žaludek. I on má schopnost výrazně se roztahovat a účastní se trávení potravy. Naopak nedravé ryby nemají žaludek vůbec. Ve střevě dochází k rozštěpení potravy na látky schopné vstřebávání a v následujícím úseku i k vlastnímu vstřebávání živin. Nevstřebané části jsou potom vylučovány z těla řitním otvorem, který je umístěn v těsné blízkosti řitní ploutve.

Játra a slinivka břišní

Významná úloha při trávení patří i játrům a slinivce břišní, jež svými výměšky štěpí jinak nevyužitelné formy živin. Játra mají světle červenou barvu a jsou v tělní dutině mezi střevními kličkami. Tvoří žluč, která je shromažďována ve žlučovém váčku a má za úkol štěpit ve střevě tuky. Slinivka břišní se uplatňuje při štěpení cukrů i tuků. U ryb, ale i u některých nižších živočichů, jsou obě trávicí žlázy vzájemně spojeny. Žluč se tvoří neustále. Proto se u nedravých ryb v období zimního spánku hromadí nejen ve žlučovém váčku, ale i v samotných játrech.

Vylučování

Hlavním vylučovacím orgánem jsou ledviny. Sl ožitou činností filtrují krev a zbavují ji škodlivých a nepotřebných látek. Leží v tělní dutině těsně pod hřbetní páteří a vypadají jako sražená krev. Na povrchu je tento párový orgán pokryt jemnou vazivovou blánou. Filtrát - moč - potom odvádějí močovody do nenápadného močového měchýře .

Rozmnožování

Rozmnožování patří mezi základní projevy existence živých organismů a zajišťuje zachování druhu. Ryby jsou odděleného pohlaví; samice - jikrnačky produkují jikry, samci - mlíčáci zase spermie - mlíčí . K oplozen í dochází u našich ryb mimo tělo samice. Jikry se tvoří v samičích pohlavních žlázách ve vaječnících. Samčí pohlavní žlázou jsou pak varlata . Jak jikry, tak i mlíčí se netvoří současně s vývojem jedince, ale až od určitého období, které je závislé na druhu ryby a životním prostředí. Zralé jikry a mlíčí mají ryby až v době pohlavního dospívání.

Doba a místo rozmnožování mají u ryb zvláštní název: vytírání (tření). Je závislé na mnoha činitelích, zejména a druhu ryb a teplotě vody. Některé se třou v čisté vodě na tvrdším písčitém, nebo štěrkovitém dně (lososovité ryby). Jiné se vytírají na vodních porostech, na které též přilepují jikry (většina kaprovitých ryb). Další přilepují shluky jiker na kořínky vodních rostlin a vylíhlý plůdek pak padá na dno (hrouzek obecný). Jsou i takové, které kladou jikry pomocí kladélka do žaber škeblí. Místa, kde se ryby vytírají, se nazývají trdliště.

Anatomie okouna: 1) srdce, 2) žábry, 3) plynový měchýř, 4) žaludek, 5) pylorické přívěsky, 6) játra, 7) varlata, 8) močový a pohlavní otvor, 9) močový měchýř, 10) střevo, 11) řiť, 12) tuk.

Žlázy

Žlázy s vnitřní sekrecí (vyměšováním) spolu s nervovým systémem zajišťují činnost jednotlivých orgánů.Na rozdíl od jiných žláz jsou jejich výměšky vylučovány přímo do krve. Hlavní a ostatním žlázám nadřazena je hypofýza . Jedná se o část mezimozku uloženou na spodině lebeční. Svými asi 20 druhy hormonů řídí činnost dalších žláz s vnitřní sekrecí. Další nepostradatelnou žlázou jsou nadledvinky rozseté jako drobné útvary hlavně kolem ledvin. Výrazně se podílejí na regulaci srdeční činnosti, dýchání, ovlivňují výměnu látkovou, obranné schopnosti organismu i pohlavní žlázy . Štítná žláza v okolí žáber působí svým hormonem na růst a dospívání. Slinivka břišní zasahuje výrazně do přeměny cukrů. Pohlavní žlázy jsou nutné pro činnost pohlavních orgánů.

Nervová soustava

Jedním z nejvýznamnějších orgánů je nervová soustava , která řídí činnost celého organismu. Rozdělujeme ji na ústřední (centrální), kam patří mozek a mícha, periferní , tvořenou mozkovými a míšními nervy, a posléze útrobní nervstvo. Rybí mozek je velmi malý a je uložen v lebeční dutině. Člení se na pět oddílů a navazuje a něj mícha, která prochází páteřní m kanálem až k ocasní části. Z mozku a z míchy vybíhají nervy periferní soustavy. Tyto párové nervy mají dvě vlákna. Jedno snímá podráždění a vede je do centra a druhé z centra k výkonnému orgánu.

Zrakové ústrojí

S nervovým systémem souvisí činnost smyslových orgánů. Mezi nejdůležitější patří zrakové ústrojí. Rybí oko má podobnou stavbu jako lidské, je však přizpůsobeno vodnímu prostředí, a proto nemá vyvinuta víčka a slzné žlázy. Naopak rohovka je chráněna před poškozením zdvojenou stěnou. Barva duhovky je druhově podmíněna. Čočka ryb nemá schopnost měnit svůj tvar, proto je vybavena netypickým svalem, který umožňuje zaostření zraku.

Rovnovážně sluchové ústrojí

Vlastní ucho s plynovým měchýřem tvoří rovnovážně sluchové ústrojí. Ucho nemá vyústění na povrch a je tvořeno třemi polokruhovitými chodbami. Tyto chodbičky jsou naplněny tekutinou, v níž se vznášejí tři kaménky, které při změně polohy informují rybu o postavení těla. Kaprovité, sumcovité a sekavcovité ryby mají ucho spojeno pomocí Weberových kůstek s plynovým měchýřem umístěným pod stropem dutiny tělní. Zvětšováním či zmenšováním plynového měchýře dochází ke změně specifické hmotnosti, a tím ke stoupání, nebo klesání ryby.

Čichové ústrojí, hmatové ústrojí a chuťové ústrojí

Orgánem čichu jsou párové čichové jamky, nebo část protáhnutá v kanálky umístěné v poloviční vzdálenosti mezi tlamou a okem. Tyto jamky jsou vybaveny velice citlivými buňkami, které vnímají velmi slabé roztoky i na velkou vzdálenost. Většina jamek je rozdělena přepážkou na vstupní a výstupní část. Některé ryby mají navíc jamky obrvené, které usnadňují proudění vody k čichovým buňkám, jiné jsou schopny nasávat a vypuzovat vodu z čichového ústrojí. Hmat zajišťují hmatové pupeny umístěné v tlamě, na hlavě a vouscích a mají význam zejména při příjmu potravy. Chuťové buňky jsou umístěny hlavně na pyscích, patře, vouscích a v tlamě ryby. Jednotlivé chutě vnímá ryba s různou intenzitou.

Postraní čára

Šestým smyslem je u ryb označována postranní čára, kterou ryba reaguje na změny v tlaku a proudění vody a jež upozorňuje i v kalné vodě dravé ryby na kořist a na překážky. Délka čáry kolísá podle druhu ryby, zpravidla se táhne po celé délce těla. Je tvořena kanálkem vyplněným slizem. Povrch kůže je vybaven čivnými buňkami , které mají spojení s centrálním nervovým systémem. Anebo může mít postranní čára tvar žlábku, v němž jsou umístěny protáhlé citlivé buňky převyšující pokožku ryb.