Hořavka duhová

Rhodeus sericeus 

Rozšíření a výskyt: U nás žije poddruh hořavka duhová západní poměrně hojně na vhodných místech, ve stojatých i tekoucích vodách. 

Popis: Je to rybka menších rozměrů, dorůstající maximálně 8 cm délky. Tělo je poměrně vysoké. Hřbetní část je šedavě zelená, boky a břicho jsou stříbřitě bílé. Na bocích těla se táhne modře zelený pruh, který se v zadní části mírně rozšiřuje. Ústa jsou polospodní. V době tření je samec zbarven výrazněji. Má boky těla červenofialové a za skřelemi tmavou skvrnu. Samice zbarvení nemění.

Biologie: Žije převážně v dolních tocích našich řek, v zátokách s bahnitým dnem, starých ramenech řek a v menších jezírkách. V místech, kde nejsou přítomny dravé druhy ryb a hořavky nacházejí vhodné podmínky k rozmnožování, je jejich početnost velmi vysoká. Živí se planktonem, vodními korýši, larvami hmyzu i červy. Dožívají se věku až 5 let a rostou poměrně pomalu. V prvním roce života dorůstají 3-4,5 cm délky těla, ve druhém roce 5,1-5,9 cm, ve třetím 5,7-6,7 cm, ve čtvrtém roce 6,3-6,9 cm a v pátém roce 6,4-7 cm. Tření probíhá v dubnu a květnu a nezbytnou podmínkou je přítomnost škeblí(Anodonta) a velevrubů(Unio). Samice hořavky duhové totiž vkládají jikry speciálním trubicovitým orgánem(růžově zabarveným kladélkem)do jejich žábrového prostoru. Samci vypouštějí mlíčí nad přijímacím otvorem škeblí a k oplodnění jiker dochází uvnitř lastury. Po oplodnění se jikry vyvíjejí uloženy mezi jednotlivými žaberními lupínky škeblí. Plůdek opouští ochrannou schránku lastury škeble až dosáhne schopnosti samostatně plavat a přijímat potravu.

Význam: Bývá používána jako nástraha při lovu dravců (štiky, candáta, okouna)