Parma obecná

Barbus barbus

Rozšíření a výskyt: Ve vodách celé západní a střední Evropy, chybí v Dánsku, ve Skandinávii, ve Skotsku a Irsku a na jižních evropských poloostrovech. V areálu svého rozšíření vytváří řadu poddruhů. U nás se vyskytuje po celém území. Je nejhojnější zejména ve středních úsecích řek, které mají typický charakter a jsou proto označovány jako parmová pásma. Vyskytuje se i v horních částech některých údolních nádrží.

Popis: Tělo včetně hlavy je protáhle válcovité, na břišní straně zploštělé, ideálně přizpůsobené životu v proudech při dně. Je pokryto protáhlými, v kůži pevně zapuštěnými šupinami. Má poměrně malé oči, které jsou posunuty vysoko k temeni. Hlava je ukončena rypcem. Ústa mají masité rty, jsou spodní a vysunovatelná, se čtyřmi masitými vousky - jeden pár je pod rypcem, druhý v koutku úst. Poslední nerozvětvený paprsek ve hřbetní ploutvi je na zadní straně pilovitý. Má celkově typický hnědě měděný až zlatavý lesk, hřbet je olivově zelený, břicho nažloutlé. Hřbetní, ocasní a řitní ploutve jsou šedozelené, břišní a prsní načervenalé. U mladých, někdy i u starších, jsou po těle rozmístěny drobné šedé skvrny.

Biologie: Jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších druhů. Typicky reofilní ryba, optimálně jí vyhovují proudivé a peřejnaté úseky řek s kamenitým a štěrkovitým dnem. Žije v hejnech a zdržuje se při dně, kde vyhledává potravu. Výrazný bentofág, hlavní část potravy tvoří larvy a vodní bezobratlí, vláknité řasy, rozsivky a detrit, někdy i ryby. V zimním období snižuje svou aktivitu. Dlouhověká ryba, dožívá se 15-25 roků. Dorůstá 70-85 cm a hmotnosti 10 kg. Samci pohlavně dospívají v 2-3 roků, samice v 4-5 letech. Tře se od konce května až do července, při teplotě vody 15-18°C. Výtěr se uskutečňuje na proudivých místech v malých skupinách. Začíná se zavádět umělý chov a odchov.

Význam: Hospodářsky významný druh.

Lov: Je lovena výlučně na udici, při zdolávání klade velký odpor. Chytá se na položenou, za nástrahu se používají “rousnice” nebo larvy hmyzu. Nejúspěšnější je lov k večeru nebo v přikalené vodě po bouři. Lze ji lovit i na plavenou. Jikry jsou jedovaté. Maso má průměrnou kvalitu, obsahuje velké množství svalových kůstek.

Náčiní: